INTIMNÍ TOULÁNÍ KRAJINOU A HUDEBNÍ METAFORA ŽENSKÉHO TĚLA. OBLASTNÍ GALERIE LIBEREC VSTUPUJE DO ZIMNÍ SEZÓNY DVĚMA NOVÝMI VÝSTAVAMI

TOULÁNÍ KRAJINAMI TOMÁŠE PLESLA

Vystudovaný sklář Tomáš Plesl tíhl již od počátku k malbě. Zprvu ho zlákala malba figurální a zobrazivá, která byla silně ovlivněna německým expresionismem, fauvismem, kubismem nebo primitivismem. V následujících letech se ale Plesl přiklání k abstrahování forem a barevnému zjednodušování. Poslední dekádu se věnuje převážně zobrazení krajin – ať přírodních či městských. Inspiraci nachází také v Pojizeří, kde tvoří a žije. Jeho často velkoformátové obrazy vynikají intenzivní barevností a expresivní texturou – a právě tato díla nyní představuje nová výstava Oblastní galerie Liberec.

„Výstavou děl výtvarníka Tomáše Plesla potvrzuje Oblastní galerie Liberec opět svou programovou svébytnost. Zprostředkovává veřejnosti obraz o výrazných uměleckých osobnostech v libereckém regionu a atraktivním výběrem vystavovaných exponátů klade důraz na zvýšení zájmu o kulturní dění v kraji,“ říká Květa Vinklátová, náměstkyně hejtmana a radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch.

„Toulání a bloumání krajinou je výchozí koncept, který jsem se snažila přenést do výstavy,“ navazuje kurátorka výstavy Johana Kabíčková. „Tomáš Plesl se toulá krajinou, když hledá inspiraci. Návštěvník se bude toulat prostorem mezi jeho obrazy a toulat by se měly i jeho oči po Pleslových obrazech. Obrazy jsou velmi vrstevnaté a emotivně nabité a je třeba u nich trávit delší čas, aby byly jednotlivé vrstvy odhaleny.“

Ve své tvorbě se Plesl nechává intuitivně vést inspirací konkrétního okamžiku a nadšením z fyzické účasti na tvůrčím procesu. I návštěvník výstavy je nucen interpretovat jeho obrazy intuitivně a v rovině subjektivního pocitového výkladu. Vodítkem mu mohou být názvy jednotlivých děl, které si zachovávají konkrétnost a popisnost (Průsmyk, Skála a vodopád, Rokle). Pleslovy obrazy nechávají prostor pro vlastní fantazii a zároveň nabízejí intimní vhled do jeho emocionální krajiny.

Výstava potrvá do 1. 1. 2023.

 

MARIE TUČKOVÁ VYTVÁŘÍ HUDBOU METAFORU VAZBY ČLOVĚKA A PŘÍRODY

Marie Tučková intervenuje svým projektem The Polyphonic Womb (Polyfonní lůno), který akcentuje propojenost ženy a přírody pomocí umělecké žánrové syntézy.

Multimediální umělkyně a hudebnice Marie Tučková a. k. a. Ursula Uwe v Liberci rozvíjí téma své diplomové práce, kterou loni obhájila na Dutch Art Institute v nizozemském Arnhemu. Věnovala se v ní problematice hudební polyfonie (tj. vícehlas, v němž žádný hlas není vedoucí, ale navzájem se doplňují) a kolektivního přežití. Zde nyní Tučková prezentuje stejnojmenný film, který vznikl ve spolupráci s hudebnicemi a performerkami Marianou Hradilkovou, Raffiou Li, Rebekou Maxovou, Igou Świeściak a Dorotou Tučkovou.

Umělkyně si neodbytně klade otázky možnosti přežití a reprodukce z feministického a queer úhlu pohledu. Jak vysvětluje kurátorka výstavy Tereza Jindrová: „Koncept polyfonního lůna představuje pro umělkyni prostor kontinuity, cyklických vzorů a zvukové rezonance, v němž se nehierarchicky prolíná poezie s písněmi a teoretickými texty.“ Film je na výstavě doprovázen také sérií kreseb. Celá výstava silně akcentuje propojenost člověka a přírody, a to především prostřednictvím metafor, v nichž se vytrácí rozdíl mezi ženským tělem a krajinou, či přírodními prvky jako je řeka nebo strom.

Výstava potrvá do 20. listopadu 2022.