Přeskoč na obsah

Stálé expozice

Komentovaná prohlídka výstavou Plus Minus

6. 1. 2019 od 15:00

Doprovodný program

Eva Kubínová, Divadlo (z cyklu Dobro a zlo), 1971, dřevořez, 755 × 423 mm, inv.č.: G 12 297

Připomeňme si bohaté dílo ženy, která byla celým svým životem i tvorbou spjatá s Libercem a nedalekým Jičínem, v němž se narodila. Grafické, kreslířské, malířské i pedagogické dílo nevšedních rozměrů i významu Eva Kubínová završila tento rok ve svých 93 letech.

Významnou osobnost libereckého kulturního života připomínáme starším grafickým listem, který ale nese všechny typické znaky celoživotní tvorby této grafičky a malířky. Technika dřevořezu i figurální motivy ji provázely celý život. Eva Kubínová měla ráda lidi a ti také byli celoživotním námětem její práce. Lidské prožitky a emoce, vzpomínky nebo často také literární příběhy či navštívená prostředí, která ji zaujala, ji inspirovala k pilné práci. Postava či skupina postav jakoby něco hledající, to je charakteristické pro celé její dílo. Po dlouhou dobu tiskla tato absolventka ateliéru Karla Svolinského na pražské UMPRUM pouze černou barvou. Vznikaly přímočaré robustní tisky vypovídající o autorčině pevném ukotvení v jejím výtvarném názoru. Barvu začala používat v 70. letech a ta její tisky prozářila a vnesla do nich novou lyričnost. Ve spojení s prostými, ale zároveň výsostnými náměty, jako jsou bolest, radost, touha a láska, vznikala výtvarná díla, která vyjadřovala autorčiny pocity, prožitky a aktuální životní stav. S příchodem barvy se její umělecký rukopis nezměnil, snad jen náměty v závislosti na věku.

Dřevořez není technikou, jíž by se zaobíralo mnoho autorů. V dnešní době je spíše na ústupu. Proto je obdivuhodné, s jakou vytrvalostí se mu autorka věnovala. Opravdu se stala mistrem této techniky. Snažila se o harmonické prolnutí textury dřevěné plochy matrice a vlastního uměleckého zásahu. Vznikala tak díla, v nichž se samotná kresba dřeva stávala součástí figur. Je obdivuhodné, že po roce 2000, tedy ve svých 80 letech, ještě zkusila experimentovat s počítačovou grafikou. Tento fakt dokazuje, že byla stále mladá duchem.

Vystavený grafický list s názvem Divadlo odkazuje na jedné straně na její vášeň, jímž divadlo bylo, ale také na politickou situaci, která nastala na konci 60. let a s níž se až do roku 1989 nesmířila. Divadlo ráda sledovala jako divačka, ale také dlouhodobě spolupracovala s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci jako kostýmní návrhářka. V tomto oboru má nepopiratelné zásluhy o rozvoj libereckých divadelních představení, zejména operních. Jako kuriozitu můžeme zmínit, že na konci 50. let navrhla kroje pro místní pěvecký sbor Severáček, sboristé v nich vystupují dodnes.

Další její životní rolí byla role pedagogická. Od roku 1961 až do svých pozdních let se věnovala svým studentům. Nejdříve na Pedagogickém institutu v Liberci, v letech 1967–1971 na Pedagogické fakultě

UJEP v Ústí nad Labem a nakonec od roku 1993 na stejné fakultě, ale na Technické univerzitě v Liberci.

Markéta Kroupová

Tyto stránky používají soubory cookies uchovávající informace ve vašem počítači. Tyto soubory zajišťují správné fungování webu. Tím, že tyto stránky dále používáte dáváte svůj souhlas s použitím cookies.