Přeskoč na obsah

Stálé expozice

Jana Bernartová provází svojí výstavou-odpoledne

15. 11. od 17:00 – 15. 11. 2018 do 18:00

Uvedení monografické knihy Jany Bernartové

15. 11. od 18:00 – 15. 11. 2018 do 19:00

Současné slovenské umění představí Zsófia Kiss-Szemán - dopolední prohlídka

29. 11. 2018 od 10:30

Současné slovenské umění představí Zsófia Kiss-Szemán - odpolední prohlídka

29. 11. 2018 od 17:00

Doprovodný program

Bohumil Zemánek - Bohouš

Bohumil Zemánek (Brno, 10. 10. 1942 – 12. 8. 1996 Praha)

Bohouš, 1978–1979

pálená hlína

inv. č. P 243

získáno 1983

 

Komentovaná prohlídka k dílu měsíce se uskuteční 22. 11. 2018

 

Jako dílo měsíce listopadu byl vybrán Bohouš Bohumila Zemánka. Volba nebyla náhodná a souvisí s výstavou na ochozu bazénové haly, která je věnována dalšímu z generace sochařů figurativního názoru, turnovskému rodákovi Michaelu Bílkovi. Oba sochaře pojilo dlouholeté přátelství a spolupráce na restaurátorských pracích zejména v osmdesátých letech 20. století, ale také podobný názor na uměleckou tvorbu.

Bohumil Zemánek studoval mezi lety 1965 a 1970 sochařství na pražské Akademii u Karla Hladíka a Jiřího Bradáčka. Od samého počátku směřoval jeho výtvarný projev k figuraci, jejímž výrazným představitelem se v následujících dvou dekádách stal. Zemánek vytvořil konvolut soch-lidí v životní velikosti oscilujících na pomezí ironické anekdoty a černého humoru. Reagoval jimi na tzv. normalizaci a oficiální uměleckou produkci socialistického Československa. Své figury modeloval nejčastěji z hlíny a doplňoval je reálným odlitkem drapérie oblečení. Podobně jako Jiří Sopko nebo Karel Nepraš se Bohumil Zemánek v počátku sedmdesátých let citlivě přiklonil k proudu grotesky: Naturalistické znázornění muže v montérkách není rozhodně idealizací dělníka, na jehož bedrech by podle tehdejší doktríny ležel rozvoj socialistické vlasti.

V katalogu k Zemánkově výstavě v Galerii výtvarného umění v Chebu v létě 1989 popsal její autor Jiří Vykoukal Bohouše jako velkolepou výzvu veškeré stupiditě falešného pomníkového patosu. Falešná oslava obyčejného člověka reagujícího na tehdejším režimem vsugerovaný ideál lidské prostoty se dle Marie Klimešové, která Bohouše zahrnula do kompendia Českých dějin výtvarného umění, vztahovala ke komunální satiře a působivost soch Bohumila Zemánka byla dobově podmíněná. Domnívám se však, že více než 10 let po jejím lehkém odsudku je třeba tato slova revidovat. Zemánkovo dílo je nadčasové a i v dnešní době aktuální zejména svým jemným a lidským humorem zasahujícím do širokých vrstev společnosti.

Anna Habánová

Tyto stránky používají soubory cookies uchovávající informace ve vašem počítači. Tyto soubory zajišťují správné fungování webu. Tím, že tyto stránky dále používáte dáváte svůj souhlas s použitím cookies.