Mark Aerial Waller | Zbyněk Baladrán | Daniela Baráčková | George Barber | Sebastian Buerkner | Jiří David | Redmond Entwistle | Dan Hanzlík | Anja Kirschner & David Panos | Radim Labuda | Adam Leech | Jan Mladovský | Pavel Mrkus | Matthew Noel-Tod | Hannah Perry | Laure Prouvost | Clunie Reid | Rachel Reupke | Jan Stolín | Viktor Takáč | Maija Timonen | Tomáš Werner | Martin Zet | Petr Zubek
"Jeden z rozdílů mezi filmem a videoartem je prezentace. Pro běžného diváka je film zážitek v rámci kolektivu obecenstva jednoho představení kina s daným začátkem a koncem, zatímco videoart je většinou zážitek spojený s návštěvou galerie, kde umělecké dílo běží nepřetržitě ve smyčce a divák jako jedinec má volbu sledovat prezentaci tak dlouho, jak se mu zlíbí. Opakované sledování může vést k pocitu rekurze a v případě vstřícného zájmu dobré umělecké dílo začne záhy odhalovat své kouzlo, podobným způsobem opakování slavné Fibonacciho řady také záhy dosáhne poměrně přesné aproximace odhalující uspokojující proporce magického zlatého řezu: čísla 1,618..."
Jan Mladovský
Liberecká výstava je první reprízou projektu, který měl premiéru v Galerii PBR v Třeboni v termínu 7/5/2014 — 25/5/2014.
K výstavě vychází katalog s texty Jana Mladovského a Kamila Nábělka
"Výstava videoartu Rekurze porovnává dvě kulturní centra. Londýn se v posledních dvaceti letech stal multikulturním centrem globalizovaného světa. Zčásti za to vděčí právě umělcům, kteří se sem stěhují ze všech koutů zeměkoule. Situace v Praze je jiná. I když se pražská umělecká scéna pokouší být otevřená, zůstává až na výjimky izolovanější a do sebe zahleděnější. Výsledkem setkání výtvarných umělců z těchto dvou prostředí je zajímavá konfrontace. Máme-li si na základě představených děl udělat obraz o jejich charakteru a přístupu k videoartu, jisté rozdílnosti u obou skupin vybraných umělců se skutečně ukazují.
U britských umělců je zřetelnější poučená a vědomě rozvíjená práce s jazykem daného média. Reflektují více otázky stavby obrazového vyprávění, kinematografické a narativní postupy, mediální kontexty a typy obrazů, které se zde objevují. Nejen aktuální výrazové možnosti, ale i společenský přesah a kritické strategie daných děl jsou zasazeny do těchto obrazových a mediálních souvislostí, jsou uchopeny v rámci celého dispozitivu pohyblivého obrazu, tj. v rámci jemu náležících sociálních podmínek, institucí, pravidel a mínění. Umělci zastupující českou scénu považují video spíše jako nástroj pro svá vlastní sdělení. Vědomá stylistická práce s formami pohyblivého obrazu je zde méně zřetelná. Video je užíváno spíše v bezprostředně komunikační podobě než jako stylisticky a formálně propracovaný soubor výrazových praktik a prostředků."
Kamil Nábělek
.jpg)
.JPG)
