Přeskoč na obsah

Wilhelm Riedel (1832-1876) monografická výstava česko-německého krajináře

11. 12. 2008 – 29. 3. 2009 Místo konání Liebiegův palác Kurátor Zuzana Štěpanovičová

Oblastní galerie v Liberci připravila ve spolupráci s Národní galerií v Praze velkou monografickou výstavu krajináře 19. století Wilhelma Riedela (1832 Antonínov v Jizerských horách — 1876 lázně Kundratice u Litoměřic), který byl dlouhá léta českou historiografií opomíjen.

Wilhelm Riedel (1832 – 1876) patří ke generaci českých realistů. Již od poloviny šedesátých let 19. století maloval krajinu v okolí Barbizonu, na pobřeží Bretaně a na Normanských ostrovech. Díky svému německému původu byl dlouhá léta českou historiografií opomíjen a jako českého Němce si jej nevšímal ani německý dějepis umění. Plné ocenění jeho výtvarného talentu a kosmopolitního postoje přichází až v dnešní době; Riedelovy práce jsou zařazeny do stálých expozic největších českých galerií a jeho retrospektivní výstava, uspořádaná Národní galerií v Praze a Oblastní galerií v Liberci v roce 2008, doplněná první Riedelovou monografií, byla splacením dluhu české historiografie tomuto vynikajícímu umělci. Oblastní galerie v Liberci ve svých sbírkách spravuje konvolut třiceti dvou děl malíře, z toho dvacet jedna obrazů a jedenáct kreseb.

   Wilhelm Riedel se narodil ve známé sklářské rodině v Antonínově v Jizerských horách. Riedlův otec Franz Anton Riedel spravoval sklárny v Antonínově a na Nové Louce a postavil novou sklárnu na barevné sklo na Jizerce. Zemřel v roce 1844, kdy bylo synovi teprve dvanáct let, avšak jemu i dalším třem nezletilým dětem z druhého manželství byla závětí určena renta, která Wilhelmovi umožnila studia i cesty do zahraničí. Po ročním pobytu na pražské technice se Wilhelm Riedel rozhodl přestoupit na Akademii. V letech 1852–1854 navštěvoval elementární malířskou školu a následující dva roky strávil v krajinářské speciálce Maxmiliána Haushofera. V roce 1856 odjel do Düsseldorfu, kde pokračoval na soukromé malířské škole Andrease Achenbacha. (Andreas a jeho bratr Oswald byli pro svou všestrannost nazýváni „alfou a omegou německé krajinomalby“.) Během studia maloval Riedel německou krajinu z pohoří Eifel, pahorkatinu Rhön se středověkými hrady, bavorské Alpy i severoněmecké ostrovy. Studijní léta v Düsseldorfu ukončil v roce 1860.

   Další Riedelovy kroky roku 1861 směřovaly do Itálie, kde setrval téměř dva roky. Vysoké jižní slunce projasnilo jeho paletu, ale k závažnějším změnám v jeho malířském projevu došlo až během následující cesty do Francie v roce 1864. Francouzská plenérová krajinomalba byla pro něj velmi inspirativní a Riedel se svými novými pracemi přirozeně včlenil mezi francouzskou realisticko-plenérovou avantgardu, kterou reprezentovali Theodor Rousseau, Jean Baptiste Camille Corot nebo Charles François Daubigny. V letech 1864–1868 vystavoval na pařížském Salonu umění, který z českých umělců doposud obeslali pouze Jaroslav Čermák, Soběslav H. Pinkas a Viktor Barvitius. Během svých dlouhodobých pobytů v Itálii a ve Francii Riedel udržoval písemný kontakt s rodinou a přáteli, v letech 1864 a 1869 obeslal pražské výstavy Krasoumné jednoty. V roce 1870 se vrátil, pravděpodobně v důsledku nastupující nemoci, do Prahy. Zemřel v lázních Kundraticích nedaleko Litoměřic v roce 1876.

   Wilhelm Riedel byl prototypem moderního Evropana, který byl schopen žít „mezi několika světy“, přijímat impulzy z nejrůznějších zeměpisných míst i kulturních topoi. Mezi nejpůsobivější díla patří obrazy vytvořené ve Francii, například v okolí Fontainebleau, v Bretani nebo Normanském pobřeží. Obestřené určitou melancholií některé svou náladou připomínají genia loci Jizerských hor. Riedelovo dílo se přiřadilo k vrcholům české realistické krajinomalby 19. století a pokud by nebylo přerušeno jeho předčasným odchodem, možná by dosáhlo i evropského věhlasu.

Tyto stránky používají soubory cookies uchovávající informace ve vašem počítači. Tyto soubory zajišťují správné fungování webu. Tím, že tyto stránky dále používáte dáváte svůj souhlas s použitím cookies.