Rostislav Zárybnický se narodil 12. prosince 1936 ve Sklini na Ukrajině jako volyňský Čech. Tady prožil první léta života, aby se v roce 1947 dostal s celou rodinou zpátky do staré vlasti, do Žatce. Maturoval na zdejším gymnáziu, v letech 1956 - 1962 studoval na AVU v Praze. Po dvou letech vojenské služby se vrátil do Prahy, kde se právě odehrával nástup silné a významné umělecké vlny tzv. nové figurace (patřili sem např. Albín Brunovský, Jiří Načeradský, František Ronovský, kterí měli k Zárybnickému formově nejblíže a řada dalších, včetně skupiny Šmidrové) ve spojení s pop-artem a s novofigurativními tendencemi v západní Evropě. R. Zárybnický se účastnil výstav tohoto hnutí uprostřed 60. let, ale do žádné umělecké skupiny nevstoupil, protože od začátku dával přednost životní cestě s možností individuálního vyjádření. V roce 1968 se přestěhoval do Liberce, téhož roku se oženil s Marií Schmidovou a trvale se tu usadil. Hnutí nové figurace se ve své nejvýznamnější podobě stalo polem pro existenciální úvahy o smyslu lidského bytí. R. Zárybnický jeho některá formová východiska přijal, protože korespondovala s jeho osobním směřováním. Lidská figura se stala základním tématem jeho tvorby. Figura viděná v rozmanitých perspektivních zkratkách, znásobená do velké lidské rodiny, nebo vyjádřená v soustředěném pohledu na určitý detail. Námětem obrazů je vždy člověk, protože poskytuje možnost komunikace, sdílení názorů, rozporuplných pocitů a mnohdy kritických myšlenek, ale nabízí se i v podobě tichého společníka a svědka, v podobě přítele, jehož přízeň nepodléhá vlivu času. Nedílnou součástí uměleckého názoru R. Zárybnického je humor v široké škále projevů – od úsměvného veselí až po groteskní nadsázku. V některých obrazech z posledních patnácti let se stírají hranice mezi sochařstvím a malbou. Jsou to vlastně polychromované nízké reliéfy, které přitahují svou iluzívností a smířlivým, tolerantním pohledem na okolní svět. Petr Holý charakterizuje tresť umělcovy tvorby slovy: "Zárybnický přijal vedle narační zkratky v imaginačních roubech kombinace výseků transformované reality, projevivší se v pop-artu i neodada, především cestu gradací možných taktilně vizuálních vjemů ve vrstvení barevného materiálu, který se stal podstatným procesem sám o sobě. Nikoli formalisticky, ale jako možnost samotného zjevování malby, která "se děje" jako neukončitelný proud živého transformativního dění v tkáních, protože vrstvená proměňující se barva v pastách se sama stává živou tkání. Tato materialita barevného dění, jímž hmota přijímajíc a vyzařujíc své vlastní vnitřní světlo se trancendujícím způsobem zduchovňuje, je pro Zárybnického tvorbu příznačná a dělá z něj umělce zcela jedinečného v českém malířství." Koncepce výstavy a text katalogu: doc. PhDr. Petr Holý.
