Na křídlech života

Jak vystavit současné umění v kontextu umění 20. století? Cílem nové koncepce prezentace uměleckých děl ze sbírek OGL je propojení tak zvaně starého a nového umění. Současně se zaměřujeme na otevření depozitáře napříč médii od kresby, grafiky, malby přes sochu až po nová média.

Právě dynamika a proměnlivost, která je příznačná pro dobu, ve které žijeme, se otiskuje do směřování nové kurátorské koncepce. Cílíme vedle edukativní a reprezentativní složky na vtažení návštěvníků do procesu vnímání umění se snahou podpořit jejich přirozenou touhu po sdílení a prožívání umění, a to jak formou výstavních projektů, tak i doprovodných programů. To, co je nám všem vlastní napříč společností, je celoživotní kladení si otázek spojených s naší existencí. Nově restaurovaná opona turnovského divadla z 19. století se tak stává odrazovým můstkem pro náš dialog a vytváří tak pomyslnou součást divadelní hry života, před kterou i za ní se odehrávají jednotlivé lidské osudy. Jejím prostřednictvím jsou zvolna odkrývány vrstvy života i tajemství bytí. Mnohdy právě ironie, která je pro umění tak typická, nám umožňuje lehkost bytí a pomáhá překonat jednotlivé osobní i celospolečenské výzvy. Symbolismus napříč téměř dvěma stoletími tak vytváří symboliku proudu času. Klidně plynoucí v dějinném rytmu se náhle v Římském kinematografu Beneše Knüpfera převalí do nespoutané, dynamicky se měnící podoby.  Na výstavě jsou akcentováni autoři počátku 20. století a autoři a autorky od 80. let po současnost s reflexí symbolismu, konceptuálního a post-konceptuálního umění, postmoderny a současných tendencí ve výtvarném umění. Důraz na figuru ve výstavní koncepci chápeme ve smyslu symboliky jedince ve společnosti, kdy je akcentován jako herec či herečka, jehož jevištěm je samotný svět. Hlavním mottem nové výstavy se proto stal citát Oscara Wilda „Svět je jeviště a herci jsou špatně obsazeni.“