Malíř Jan Jiří Hertl (cca 1670–1740) je jedním z „malých mistrů“ českého baroka, kteří se zasloužili o přijetí barokního stylu obyvatelstvem českého a moravského venkova. Přestože nedosahuje velikosti svých vrstevníků Brandla nebo Kupeckého jsou jeho obrazy dobrou ukázkou barokního malířského řemesla, a jakého řemesla! Patřilo k němu zvládnutí dynamické kompozice, lidské anatomie a fyziognomie, přesvědčivé charakteristiky zobrazených materiálů, lineární a barevné (atmosférické) perspektivy, efektní střídání hladké lazurní malby s energicky nanášenými vysokými barevnými pastami… Kromě toho však nacházíme v Hertlových obrazech i potěšení ze samotné malby a tvoření. Z figur světců někdy cítíme, že malíř pracoval podle požadavku zadavatele, zřejmě i podle grafické předlohy, avšak při zobrazení vedlejších dějů, drobných výjevů v pozadí nebo přírody je zřejmé, že byl romanticky zaujat krajinou a vnímavý k jejím proměnám za denního a večerního světla. Hluboce věřící malíř dokázal na plátna přenést i svou spiritualitu a není divu, že v průlomové výstavě Pražský barok pořádané v Praze roku 1938, byl jeho obraz Legenda ze života sv. Františka vystaven vedle pláten Petra Brandla, Jana Vojtěcha Angermeiera a Filipa Bentuma. Právě svatý František z Assisi se v Hertlově díle objevuje nejvíce, vzhledem k tomu, že Valdštejnové byli fundátory a patrony františkánského kláštera v Turnově. Pro něj namaloval po požáru v roce 1707 obrazy řádových světců, Mariánský cyklus, Apoteózu sv. Jana Nepomuckého a do ambitů, obíhajících rajskou zahrádku (dnes dvorana pošty) vytvořil spolu s bratrem Rudolfem a dílnou v letech 1718–25 dvacet pět půlkruhových lunet s výjevy ze života a činům sv. Františka. Výběr z nich je jádrem výstavy, a hlavně k nim odkazuje název výstavy Krajiny zázraků. Avšak i v dalších plátnech se krajina stává téměř rovnocenným partnerem figurálnímu motivu, a tak i Hertlův sv. Prokop oře s ďáblem v romantické podvečerní scenérii a zázrak sv. Jana Kapistránského v bitvě s Turky u Bělehradu přenesl turnovský malíř dokonce do skalnaté krajiny Českého ráje se vzdušnou siluetou Trosek pod zapadajícím sluncem. Obrazy ze zrušeného kláštera, zdevastované nešetrnou manipulací a nevhodným uložením, začalo turnovské muzeum od roku 1988 postupně restaurovat, v posledních dvou letech z finančních prostředků evropské unie v programu IROP. Po ukončení této etapy získá svůj původní vzhled již 32 pláten tohoto zajímavého malíře a další budou v příštích letech následovat.
