HLEDAT

Vila Johanna Liebiega mladšího

Johann Liebieg mladší (1836–1917) byl synem zakladatele proslulé dynastie libereckých textilních velkopodnikatelů. Firma Johann Liebieg & Co. se ve své době řadila mezi nejvýznamnější a největší podniky na zpracování vlny v rakouské monarchii. Svoji vilu si Johann Liebieg ml. nechal postavit podle vzoru severoitalských renesančních vil v letech 1871–1872 Gustavem Sachersem, absolventem bavorské Akademie výtvarných umění a majitelem jedné z největších libereckých stavebních firem. Architekt a stavitel Gustav Sachers (1831–1874) navrhl a realizoval celou řadu převážně historizujících staveb v Liberci a okolí. Mimo jiné byl i autorem dnes již zbořeného evangelického kostela z let 1864–1868, který stával na náměstí Českých bratří v Liberci. V městském stavebním archivu se také dochoval Sachersův nerealizovaný návrh vily Johanna Liebiega z roku 1863. Zajímavé je, že tento návrh počítal s mnohem skromnější variantou. Vila nerealizovaného návrhu byla situována na tzv. Jánském kameni, tedy na pozemcích v majetku rodiny Liebiegů, v blízkosti dětského útulku a nedaleko dělnického domu, které zřídili pro své zaměstnance. Tento prostor se později stal součástí zaměstnaneckého sídliště (tzv. Liebiegova městečka) budovaného v letech 1906–1929.

Ke stavbě honosné vily byl vybrán pozemek situovaný jihovýchodně od městského centra v bezprostřední blízkosti libereckého zámku. Na parcele plánované výstavby se v té době již nacházel klasicistní obytný dvoupodlažní dům Ferdinanda Römhelda, průkopníka manufakturní výroby v Liberci. Tento objekt nebyl demolován, ale naopak se stal jádrem centrální části vily, a k němu byla přistavěna třípodlažní křídla. Vzniklé arkádové čtvercové nádvoří uzavírala na severní straně přízemní salla terrena, jež přímo navazovala na rozlehlý park. Na původní bohatou kompozici parku upomíná jak historická dokumentace, tak i dochovaná původní výsadba a drobné zahradní objekty. Hlavním vstupem umístěným v jižním průčelí se vcházelo do haly, na kterou navazovalo schodiště prosvětlené shora světlíkem. V přízemí jižního křídla se nacházel pánský pokoj, knihovna a hostinský pokoj. V ostatních křídlech byly provozní místnosti domu, jako kuchyně, prádelna, pokoj pro služky a samostatný byt zahradníka. Do západního křídla patra byly situovány společenské místnosti. Nacházela se zde jídelna, dva salóny, hudební pokoj, opět pokoj pánský, ke kterému se přimykaly pokoje kuřácký, biliárový a hráčský. V severním křídle byly umístěny další obytné, blíže nespecifikované místnosti. Východní křídlo náleželo k soukromé části domu s ložnicemi a sociálním zázemím. Rozlehlý areál tvoří jednotně koncipovaný celek skládající se ze samotné vily, zahradnického domku, kočárovny, konírny, zahrady, dvou teras s balustrádou, altánu, bazénu s hlavou Neptuna, který byl součástí schodišťové rampy se zděnou pergolou a ohradní zdi. Liebiegova vila je hodnotným příkladem reprezentativní historizující architektury poslední třetiny 19. století. Pro své rozměry i půdorysné uspořádání se pro toto továrnické sídlo, odrážející bohatství i vkus stavebníka, v lidovém povědomí právem vžil název Liebiegův palác (Liebiegs Palais).

Po smrti Johanna Liebiega ml. připadla vila jeho synovi Johannu Moritzovi Liebiegovi a dětem jeho dcery Gabriely provdané za hraběte Theodora Radeckého. Ti však již ve vile nebydleli a pronajímali ji k různým účelům, např. pro ubytování četnického pohotovostního oddílu v Liberci. Od roku 1946 zestátněný objekt slouží pro výstavní účely. Oblastní galerie, která vznikla vyčleněním sbírky výtvarného umění Severočeského muzea, zde sídlí od roku 1953. Součástí galerijních fondů je mj. i unikátní sbírka rakouského i německého malířství, též francouzského předimpresionistického krajinářství, kterou shromáždil Johannův bratr Heinrich Liebieg. Tento sběratel a mecenáš umění svoji sbírku spolu s nadací odkázal městu Liberec. Vila Johanna Liebiega mladšího je památkou zapsanou v rejstříku Ústředního seznamu kulturních památek ČR pod číslem 27557/5–4145.

Text: Mgr. Petra Šternová

Text převzat z knihy nakladatelství Foibos: Pavel Halík (ed.), Slavné vily Libereckého kraje, Praha 2007, s. 20-22.